Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Svatá Ludmila

svata ludmila

Karlovské místo

karlovarske misto

Interaktivní mapa

Mapa

Aktuální stavy toků

11.12.2017 21:10

Aktuální výška:

171 cm

11.12.2017 20:50

Aktuální výška:

48 cm

11.12.2017 21:10

Aktuální výška:

107 cm

11.12.2017 20:40

Aktuální výška:

52 cm

11.12.2017 20:50

Aktuální výška:

64 cm

26.11.2016 07:00

Aktuální výška:

31 cm

Aktuální stavy hladiny v okolí
LG Zbečnonormální
LG Beroun Lnormální
LG Beroun Bnormální
LG Loděnicenormální
LG Srbskonormální
LG VD Černošicenormální

 

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Navigace

Obsah

 

Malodráha

Po stopách malodráhy Koněprusy-Beroun-Králův Dvůr v okolí Tetína

Při procházce po Damilu upoutá oko pozorného pozorovatele několik zbytků náspů, nakládacích ramp a jeden propustek a tunel. Jedná se o skromné pozůstatky úzkurozchodné kolejové dráhy, která tvořila více než 70 let hlavní dopravní tepnu spojující lomy v Koněprusích a na Damilu s vápenkami a cementárnou v Berouně a Králově Dvoře.

Vápenec se na Damilu lámal a vápno pálilo pravděpodobně už od středověku. Lidé zvaní vápeníci lámali ručně vápenec a v primitivních milířích a později i pecích pálili vápno, které na krytých vozech rozváželi po širokém okolí. Takto plynul čas po stoletích v podstatě bez výraznějších změn až do poloviny 19. století. V té době začaly stavět v Berouně pece velké firmy Akciová společnost pro výrobu vápna v Praze, Max Herget, Jíra a Dubský a další a pro dostatečný přísun vápence si pronajímali pozemky na Tetíně, Jarově a u Koněprus, kde otvírali na svou dobu velké lomy. Tak začali na Damilu v krátké době práce v Modrém lomu, Bílém lomu, Černém lomu, Hergetově lomu, Jírově lomu, lomu Na Krétě a lomu Na Sekyře. Vápenec byl z lomů odvážen do Berouna koňskými povozy, což byl transport jednak pomalý a jednak nákladný. Proto vznikla i myšlenka přesunu dopravy na koleje. Podnikatel Adama Tomášek a Akciová společnost pro výrobu vápna ještě se svými projekty úspěšní nebyli. Uspěla až firma Franz Schön a synové se stavbou drobné dráhy spojující lomy v Koněprusích a Tetíně se závody v Berouně a Králově Dvoře, která byl uvedena do provozu v roce 1898. Této dráze se říkalo Malodráha Králův Dvůr-Beroun-Koněprusy, nebo také zkráceně KBK či lidově Ajska. Ta se starala o dopravu vápence až do roku 1962, kdy byl zavřen poslední lom na Damilu, tzv. Nový Bílý lom, a malodráha byla zrušena.

Na cestu za relikty malodráhy je nejlepší se vydat od tetínské Sokolovny, kde odbočuje z modré turistické značky značená cesta k vrcholu Damilu a kde také začíná naučná stezky Tetínské vyhlídky II. Po ní vystoupáme po staré vozové cestě k lesu, kde se dostaneme na rozcestí. Zpět směrem k Berounu vede cesta po náspu odbočky malodráhy, která byla budována na přelomu 19. a 20. století k lomu Na Sekyře. Bohužel, ještě před dobudováním vlečky byl lom zavřen a jediným pozůstatkem po plánované trati je kratičký násep.

Po několika dalších metrech míjíme vlevo dlouhý přízemní domek. Jedná se o správní budovu firmy Max Herget, jejíž ruiny si v 70. letech opravili tetínští jeskyňáři na dodnes používanou základnou.

Vpravo mineme malý lůmek na vápenec, který nebyl vhodný na výrobu vápna, ale používal se na stavbu domů. Po dalších několika metrech narazíme na odbočku to Hergetova lomu. Tento lom byl otevřen v roce 1892 firmou Max Herget, která zde těžila vápenec pro svojí vápenku ležící při silnici z Berouna na Tetín. Bohužel, tato vápenka byla pronásledována nepřízní osudu. K prvnímu požáru zde došlo v roce 1925, kdy shořela střecha nad pecemi. K druhému, podstatně horšímu pak došlo v roce 1934, kdy vápenka kompletně vyhořela a už nebyla znovu zprovozněna. Tímto rokem také končí těžba v lomu.

Od lomu pokračujeme po bývalém tělese vlečky. Vápenec byl z lomu odvážen původně koňskými povozy po cestě, po které jsme přišli na Damil. V roce 1909 byl do lomu přivedena vlečka malodráhy, po jejíž trase dojdeme až na starou vozovou cestu přes Damil. Nahlédneme-li za ní do keřů, najdeme zde základy strojovny, odkud vedla 70 metrů dlouhá dvoukolejná svážná na nakládací rampy. Zkušené oko zde rozezná trasu svážné, kde jsou ještě vidět pozůstatky po pražcích, a může po nich dojít k oběma 30 m dlouhým překládacím rampám.

Jinak sejdeme po vozové cestě dolů, cestou mineme starou vodárnu, vybudovanou v roce 1933 a na první křižovatce zahneme doprava. Zde se dostáváme na trasu hlavní dráhy a cesta nás zavede kolem stávající vodárny až k největšímu a nejkrásnějšímu reliktu malodráhy. Jedná se o tunel do Modrého lomu. Modrý lom je největší z tetínských lomů. Těžba zde probíhala od roku 1871 až do roku 1957 a jeho rozměry po dotěžení byly 300 x 160 x 70 m. Malodráha vedla okolo lomu a vápenec na ní byl překládán na dvou překládacích rampách zničených v 80. letech 20. století při zavážení lomu. Na konci 30. let 20. století byl lom zahlouben o 20 metrů, a aby nemusely být vozy tahány do kopce, byl na dno lomu vyražen v roce 1942 tunel dlouhý 62,5 metru. Ústí tunelu na straně u lomu je dnes zasypáno, ale ze strany malodráhy je možné si ho projít až k závalu.

Před tunelem stojí ruiny malého betonového domečku, který sloužil jako sklad trhavin..

Od tunelu se vrátíme zpět na vozovou cestu. Po levé straně mineme propustek, kterým hlavní trať překlenovala malé údolíčko.

Než se kolem prodejny potravin dostaneme zpět do centra Tetína, mineme poslední dvě připomínky malodráhy. První z nich je na úpatí Damilu nejmladší z tetínských ulic, pojmenovaná na paměť malodráhy Pod Ajskou. Druhá z nich je na místě poněkud nečekaném. Při cestě od prodejny potravin k návsi lemuje chodník zábradlí, vytvořené z kolejnic bývalé malodráhy.